"Inovace v politice i ve vzdělávání aneb ,Každý Pirát je přijímač´, protože musí existovat rovnováha mezi vysíláním a přijímáním."
1. svobodná a otevřená univerzita budovaná zdola na principu hejna (Rick Falkvinge)
2. putuje, je všudezdejší, na pozvání přijede tam, kam ji pozvete (za úhradu cestovného, pokud najdete peníze i na symbolické lektorné, super)
3. pořádá akce nejen pro členy a příznivce, ale i širokou veřejnost
4. nabízí studium různých forem (neusiluje o akreditace, nenabízí akademické frčky, ale radost ze vzdělávání)
5. cíleně vybízí ke spolupráci odborníky a osobnosti různého přesvědčení, dokonce i k Pirátům kriticky se vyhrazujících
6. snaží se o syntézu a „transfer vědění“ z akademické sféry (a jiných profesních oblastí) do politiky (i naopak)
7. nové kurzy, přednášky či semináře vznikají na základě těchto impulzů a pohnutek: vlastní výzkumné otázky PPU, osobní zájem jednotlivců, individuální strategické studijní otázky (studujících), náměty veřejnosti, vnímané potřeby (strany, společnosti), pokus zachytit a šířit dál dobrou praxi (uvnitř strany, odjinud z Čech i z ciziny)
8. svobodné osnovy: a. studium začíná otevřenou strategickou výzkumnou otázkou, b. studující si pak sami volí svou cestu učení (dílem ze stávající nabídky – minimálně 5 přednášek – a částečně doplňují vlastní tvůrčí příspěvek k nabídce Pirátské putovní univerzity)
9. stírá se tedy hranice mezi studujícími a přednášejícími
10. PPU podporuje přesahy mezi obory, hledání nových pohledů na „stará“ témata, míří k celostnímu pohledu
11. snaží si pěstovat spolehlivý vnitřní kritický hlas a zůstat otevřená i kritickým hlasům zvenčí (respektujících kritiků)
12. oživuje politiku zdánlivě nesouvisejícím aneb nic praktického jí není dost neakademické, nic vědeckého není dost nepolitické :-)
13. hledá nový soukromo-veřejný politický prostor pro setkávání straníků, voličů a politiků
14. dělá vlastní původní výzkum a inspiruje českou akademickou obec.
Jak může politická strana zůstat autentická, inspirativní, relevantní a nabízet důsledně systémová a současně nadčasová řešení aktuálních glokálních problémů ve věku rostoucí komplexity, fragmentace společnosti, podrývané legitimity politické reprezentace, slábnoucího státu, velkých diskontinuit v ekonomice a v době, kdy 51 největších ekonomi světa jsou korporace, nikoli státy?
V jaké zemi se podařilo nejrychleji, s nejlepšími výsledky a nejlevněji prosadit určitou zlomovou politiku, která podstatně zlepšila život tamějších obyvatel?
Jak vědomě včleňovat znalosti, zkušenosti a perspektivy starých i nově přicházejících členů, příznivců a zástupců veřejnosti do organismu naší politické strany, aby z toho mohla strana čerpat novou životadárnou sílu, tj. moc k jednání a prosazování zájmů voličů, a byla v souladu se svou sebeprezentací navenek?
Co znamená politika jako služba?
Poznámka: Každý kurátor, kurátor amicus condisciplinus a studující si formuluje (maje na paměti hlavní otázky) své vlastní, dílčí výzkumné (hledající) otázky.
Představujeme osobnosti, experimenty či projekty v oblasti pedagogiky, vzdělávání a rozvoje společnosti, které nás volně inspirovaly:
1. Paulo Freire (50.-60. léta): lokalizované, subjektivizované učení
2. Kostarika (2x): a) vzdělávací systém (ústava přiznává na vzdělání 8 % HDP, celostátní univerzitní TV, rozhlas, týdeník), b) projekt Kostarika jako vědecká mocnost do roku 2050 (Estrategia para el siglo XXI, Franklin Chang Díaz)
3. Experiment „Díra ve zdi“ (Sugata Mitra): sebeřízené učení
4. Summerhill (stoletá tradice...): sebeřízené učení
5. Open source hnutí a svobodný software („Katedrála a tržiště“, Eric Raymond)
6. Transdiciplinarita (Basarab Nicolescu): nový pohled na realitu (zahrnutí třetí entity)
7. The Next Einstein (Afrika): doktorské studium fyziky, matematiky
8. peer-to-patent (Beth Noveck): vizuální deliberace, „samozvaní“ odborníci, wikidemokracie
9. The Singularity University (USA, pobočky po světě)) – exponenciálně se rozvíjející obory + humanika
10. Finské školství a příprava pedagogů: propracovaný model supervize, náslechů, koučinku nových učitelů, kooperativní pedagogický sbor
11. Nové principy (základy) matematiky (Norman Wildberger): pokus navázat na Euklida, opravit chyby a zmodernizovat
12. Rafael Echeverría: ontologie jazyka, pedagogika rozhovoru, člověk jako komunikující bytost
13. École 42 - Xavier Niel (Francie) „Škola druhé šance“ – škola informatiky, zdarma a žádní učitelé neboli peer-to-peer pedagogika (odmítá představu přenosu znalostí), jistá forma účelové doplňkové měny („korektorné“)
Demokracie je způsob, jak nenásilně a předvídatelně předávat moc. Předpokládá veřejný prostor s pluralitou názorů, střídáním elit, pravidelnými volbami, věcnou soutěží myšlenek. S každým předáním moci ovšem chtě nechtě dochází ke ztrátě podstatných informací, zkušenosti, dovedností. A není vůbec jisté, že se v politice sbíhá tolik potřebná syntéza aktuálního vědění, aby politici mohli činit informovaná a dlouhodobě udržitelná rozhodnutí (přetíženost politiků, povodeň zákonů, úzké lobistické zájmy, zkostnatělé ideologie, úzké specializace, dobývání renty od státu...).
Politika má problém s transferem znalostí z akademické sféry, z občanské společnosti i v rámci stran jako takových. V oblasti ekonomiky známe podobný problém pod názvem technologický transfer. PPU ho zkoumá pod termínem "vzdělávací architektonika veřejného prostoru" (viz Studium)
Pirátská putovní univerzita proto, mimo jiné, hledá odpověď i na oříšek známý jak z pedagogiky, tak z filozofie:
- Co máme od sebe požadovat?
- Jak vlastně poznáváme, kdo jsme a jak se učíme?
- Jak poznáme, že demokracie funguje?
- Do jaké míry jsou znalosti (ne)přenosné?
- Je možné poznávat a učit se v časové tísni, v rostoucí komplexitě, v „zakřiveném“ mocenském prostředí (ve smyslu „moci nad“)?
Jde o kriticko-vzdělávací experiment, projekt přímo vsazený do politického prostředí.